Jak je to s rozšiřováním různých typů infrastruktury
Hlavně pokud je naše úloha v IT, tak rozšiřujeme možnosti kde se dá. Co vlastně ale škálovatelnost má na starosti, jak může vypadat a hlavně, jak ji můžete naplno využívat ve své firmě a na svém typu infrastruktury. na to vše se podíváme v dnešním článku.
Co je to škálovatelnost?
Jak už napovídá náš nadpis, škálovatelnost souvisí s možností rozšiřovat fungování. Žádná firma už totiž v dnešní době nezůstává desítky let stejná ve svém způsobu fungování. Nasazují se nové systémy, automatizuje se, kde se dá, přechází se z jednoho typu infrastruktury na druhou. To vše s cílem optimalizovat fungování a náklady.
Jaké druhy škálovatelnosti můžeme využívat?
Lidsky řečeno – nahoru nebo do stran. Případně obojí. Škálovatelnost můžeme najít na ose x, poté je horizontální. Pokud škálujeme po ose y, jedná se o vertikální škálovatelnost. A jaký je mezi nimi rozdíl?
Horizontální škálovatelnost
Pokud škálujeme po ose x, znamená to, že naše infrastruktura se rozrůstá o další mašiny. Vlastně tak pouze vyjadřujeme proces, kdy v rámci infrastruktury přikupujeme další servery. Tím se rozšiřuje fungování o možnosti nasazení dalších systémů, případně třeba zajištění zálohování na vyšší úrovni. Nejde tedy o změnu stávajících zařízení, ale o přidání dalších.
Vertikální škálovatelnost
Pokud škálujeme na ose y, potom nafukujeme stávající vybavení. Výpočetní zařízení v rámci firemní infrastruktury tak dostávají větší výpočetní možnosti, ať už se bavíme o fyzických nebo virtuálních serverech.
Je vaše infrastruktura kompatibilní se škálovatelností?
Vzhledem k naší otázce může být odpověď i ne. Může se totiž stát, že vaše zařízení v určitém směru škálovat nejde. Stručně se tedy podíváme na to, jak to s jednotlivými druhy infrastruktury je.
Fyzické servery
Začneme od nejstaršího. Fyzické servery jsou i v dnešní době stále oblíbených artefaktem IT oddělení. Jejich možnosti škálování jsou ale omezená, a to v ohledu vertikálním. Váš server se skládá z komponent, které zajišťují jeho schopnost konat výpočetní úkony. Má v sobě určitou konfiguraci těchto komponent a také určité možnosti, jak se dá s těmito komponenty pracovat.
Například je server uzpůsobený tak, že je možné vyměnit méně schopnou operační paměť za výkonnější. Nebo například můžeme doplnit další komponentu, která schopnosti navýší. Ale tím končíme. Fyzický server má hraniční parametry, přes které vás prostě nepustí. Můžete se tedy dostat do stavu, kdy vertikální škálování už nebude možné, protože server dosáhne svých limitů.
Pak vám tedy zůstává možnost škálovat horizontálně a dokoupit další server. U kterého se dostanete do stejné situace. žádný fyzický server není imunní vůči svým limitům.
Virtuální privátní servery (VPS)
Ač se bavíme o VPS, vlastně jsme docela na stejném bodě, jako u fyzického serveru. Vlastně jsme na tom ještě hůř. Virtuální privátní server mají totiž rigidní konfiguraci, kterou jakmile odsouhlasíte, už ji nemůžete změnit. Můžete tedy zapoměnou i na nějaké možnosti výmění komponent či podobně – virtuální privátní server si nakonfigurujete a takový zůstane, dokud ho nezrušíte.
Můžete se tedy odhodlat k nákupu dalších virtuálních serverů, ale zde přichází další problém oproti fyzickým serverům – síťařina. Fyzické servery můžete propojovat fyzickými kabely a vytvářet si tak vlastní síť zařízení. U VPS je tento postup u některých poskytovatelů možný, ale spíše narazíte na to, že nakoupíte více VPS a ty prostě sedí vedle sebe na internetu, ale nebaví se spolu. Máte tak mikrokosmos každého serveru, který každý funguje naprosto autonomně od těch ostatních.
Virtuální privátní datové centrum (VPDC)
Nyní už se dostáváme k infrastruktuře, která nedělá se škálováním takové problémy. Ani s tím vertikálním. Velkou výhodou totiž oproti fyzickým i virtuálním serverům je princip, jakým tato infrastruktura funguje. Zatímco servery vás donutí zvolit si určitou konfiguraci výpočetních zdrojů, VPDC po vás pouze chce počet jednotlivých výpočetních komponent. To, jak servery pak budou vypadat, už závisí na vašich potřebách nebo třeba současné náladě.
Díky této základní charakteristice je tak jednoduché nejen přidávat jednotlivé servery, ale také navyšovat prostředky pro jednotlivé už spuštěné výpočetní stroje.
Privátní cloud
Z podstaty tohoto druhu infrastruktury se dostáváme zpět na začátek. Privátní cloud je totiž spuštěný na fyzických serverech, které jsou dedikované vaší firmě – není jich tedy tolik jako například u poskytovatelů veřejného cloudu.
Cloud je vám tedy postaven na míru (dle vašeho zadání – projektu) a vy se musíte vejít do možností, které vám nabízí. Uvnitř v cloudu ale máte možnosti vertikálně i horizontálně škálovat jako u VPDC, jen s předem definovanými limity dle vašeho projektu.
Hybridní řešení a multicloud
Tady už si s obecnými definicemi škálovatelnosti nevystačíme, protože hybridní i multicloudová řešení mohou mít různé formy a mohou pocházet od různých poskytovatelů. Závisí u nich tedy na způsobu, jakým je konkrétní služba postavená.
Proč řešit škálovatelnost rovnou?
Nakupujete infrastrukuru pro firmu a zdá se vám předčasné plánovat si, jaké budou vaše potřeby za 4 roky? To máte pravdu, to není úplně realistické. Ale určitě máte v merku nějaký plán růstu vaší firmy, jak by se měla rozvíjet a kam by měla směřovat. Můžete tedy dost dobře odhadnout, zda ten růst bude spíše lineární nebo exponenciální, či dokonce skokový.
Díky tomuto výhledu pak můžete hledat v typech infrastruktury, které váš plán dokážou co nejpřesněji kopírovat. Pak skutečně budete moct využít principů škálovatelnosti tak, aby vám přinášely optimalizaci fungování i nákladů.
