Na co se zaměřit a čeho se vyvarovat při výběru… cloudu
„Používáme cloud.“
„Jdeme do cloudu.“
Když některá firma používá tyto věty, možná si neuvědomuje, že tím vlastně neříká vůbec nic. Možná jen to, že si je vědoma této technologie a v nějaké podobě ji využívá.
Mýtus, který stále přetrvává, je, že cloud je prostě jeden produkt. Jenže ona je to množina technologických přístupů, které různými způsoby dělají to samé – rozdělují fyzický výpočetní výkon ve virtuální podobě.
Takže rovnou smeteme hned na začátku ze stolu myšlenku, že cloud nás osvobodí od fyzických serverů a infrastruktury. Vždycky tu bude muset být někdo, kdo fyzickou vrstvu řeší. Bez ní totiž výpočetní zdroje neexistují.
Firma tedy nemůže ke cloudu přistupovat jako k jednomu řešení, protože to jedno řešení není. Je to komplexní ekosystém služeb a modelů, které slouží různým účelům. Proto také někdy firmy s přechodem do cloudu zažívají takové negativní následky – nevybraly si ten správný cloud.
V tomto článku se tedy podíváme na to, proč cloud existuje, jaké formy má a jaké chyby firmy dělají, když si jeho variantu vybírají.
Klíčové myšlenky o cloudu
Tuto část začneme jasnou definicí. Cloud, nebo cloud computing, je poskytování fyzických výpočetních zdrojů přes internet. Aby vám tedy cloud fungoval, potřebujete někoho, kdo na sebe vezme odpovědnost investovat do fyzické infrastruktury, a připojení k internetu.
Z toho jasně vyplývá, že vy, jako zákazník, jdete po minimalizaci CAPEX. Ideálním stavem je převod všech kapitálových výdajů na ty provozní.
Jelikož je tedy za využitím cloudu dost často tento ekonomický důvod, není se čemu divit, že rozhodování o přechodu do cloudu není technickým, ale strategickým rozhodnutím. CXO se prostě tomuto úkolu nemohou vyhnout, aniž by to mělo negativní dopad na fungování firmy.
Cloud jako množina čeho?
Jak už jsme zmínili na začátku, cloud můžeme rozdělit na dvě hlavní kategorie – služby a modely.
Služby – co a kolik
Modely – kde a kdo
U služeb (někdy se setkáte s pojmem XaaS – cokoli jako služba) jde o to, co všechno od poskytovatele dostávám a kolik zodpovědnosti přebírám. U IaaS (Infrastruktura jako služba) dostávám čistě výpočetní zdroje a ve virtuálním prostředí mám maximální kontrolu. Liší se to od SaaS (Software jako služba), u kterého dostávám konkrétní aplikaci provozovanou u poskytovatele, ale zároveň mám minimální kontrolu.
U modelů jde o to, kde je uložena fyzická infrastruktura, ze které se výpočetní zdroje přes internet poskytují, a kdo je zodpovědný za její provoz a správu. U veřejného cloudu je například „železo“ uložené u poskytovatele a on je plně zodpovědný za její provoz a správu. U privátního on-premise cloudu je vše uloženo u vás, jako zákazníka, a veškerá zodpovědnost na vás také doléhá.
Nejčastější cloudové služby
V žádném případě nejde o to vám ukázat, že některá služba je nadřazenější jiné. To je základní nepochopení cloudových služeb. Každá má svůj účel a místo, na kterém přispívá k efektivitě. Není to tedy nikdy univerzální nástroj a je na každé firmě, aby zhodnotila, zda padne právě do jejích potřeb.
Podíváme se na srovnání služeb, které jsou v současnosti nejčastěji používané. Tento seznam ale není ani zdaleka kompletní.
IaaS
Infrastruktura jako služba zahrnuje čistě pronájem výpočetních zdrojů, se kterými pak firma nakládá podle libosti. Poskytuje svobodu při stavbě a správě prostředí, na kterém pak běží systémy a aplikace. To ale také znamená, že má největší nároky na správu a musíte mít ajťáky, kteří konkrétnímu prostředí rozumí.
PaaS
Platforma jako služba je dost často volbou vývojářů. Kromě výpočetních zdrojů obsahuje vše, co potřebují k efektivnímu vývoji aplikací. Šetří tedy čas na vývoj, ale tím pádem také obírá vývojáře o takovou míru kontroly, kterou by měli u IaaS.
SaaS
Software jako služba je velmi oblíbený nejen u firem, ale i u koncových uživatelů. Jedná se o hotové aplikace a systémy, které běží na externím serveru poskytovatele, ke kterému máte možnost přistupovat přes internet. Vlastně to jediné, o co se staráte, je co v rámci aplikace děláte. Jako uživatel nemáte vůbec možnost ovlivnit fungování infrastruktury.
BaaS
Zálohování jako služba je možností pro firmy zálohovat na jiném místě a v jiném prostředí, takže se minimalizuje riziko toho, že ani hlavní prostředí, ani záloha, nějaký incident nepřežijí. Firmy ale stále bojují s tím, že nevidí přínosy, jenom cenovku za takové řešení. Často ale jen do chvíle, kdy dojde k výpadku.
DBaaS
Databáze jako služba bývá volbou firem, které nechtějí mít vlastní odborníky na danou databázi, ale potřebují ji ke svému provozu. Uživatelé tak pouze pracují s daty, ale nemusí se starat o provoz, údržbu a problémy. Výměnou je ale předání interních dat do prostředí, které spravuje poskytovatel a ne firma. Pozor tedy na to, pro která data takovou službu volíte.
Cloudové modely
Těch není tolik jako služeb, protože existuje jen určité množství kombinací externího a interního vlastnictví.
Veřejný cloud
Začneme od nulového vlastnictví fyzické infrastruktury koncovým uživatelem. Veřejný cloud je čistě sdílenou infrastrukturou, která je dost často volbou firem, které nemají vysoké nároky na výpočetní výkon a hledají rychlé zprovoznění a nízké vstupní náklady.
Tím, že zdroje jsou sdílené, ztrácíte možnost plného přizpůsobení prostředí. Nejčastěji si firmy z veřejných cloudů berou jednotlivé virtuální servery. Pozor ale na závislost na velkém poskytovateli, který vás nestaví úplně do lehké vyjednávací pozice.
Privátní cloud
Opakem je privátní cloud, kde jste zároveň uživatelem a vlastníkem fyzické infrastruktury. Firmy dost často volí tuto variantu s ohledem na bezpečnost. Pokud je privátní cloud umístěn v rámci firemních premis, pak není nutné data přenášet přes internet (výjimka, která jako u všeho potvrzuje pravidlo).
Pro efektivnější provoz ale některé firmy volí umístění v datovém centru, kde je o fyzické potřeby fyzické infrastruktury dobře postaráno.
Hybridní cloud
Znamená to přesně, jak to zní – tento model je hybridem mezi veřejným a privátním cloudem. Firma díky tomuto přístupu může správně rozdělit workloady podle jejich potřeb a využít maximální bezpečnosti tam, kde si to data vyžadují. Tento model je extrémně flexibilní a může mít spoustu podob a rozložení.
S touto mírou flexibility ale také souvisí pokročilé znalosti, které ajťáci musí mít, aby byli schopní s hybridním cloudem pracovat a spravovat ho.
Multicloud
Maximální efektivity lze dosáhnout i s rozdělením workloadů do prostředí různých poskytovatelů. Pokud bezpečnost dat není prioritou nebo není právně vyžadována v určité podobě, může firma využít různé cloudové poskytovatele pro dosažení maximální efektivity provozu.
Takové prostředí ale pak vyžaduje odborníky na každou část, což samozřejmě navyšuje komplexitu správy a také náklady.
Proč tedy utíkají?
Jak jsme si ukázali, cloud má skutečně mnoho tváří a mnoho podob. Když tedy zaznívají informace o tom, že firmy z cloudu odcházejí, není to tak úplně pravda. Spíše bychom měli říkat, že opouštějí jeden model nebo službu a hledají jiné cloudové řešení. Dnes už totiž málokdo běží čistě na fyzickém serveru.
Důvody pro změnu ale jsou a v současné době spadají do dvou základních kategorií.
Digitální suverenita
Při příchodu cloudu firmy udělaly to, co lidé dělávají, když se objeví nějaká horká novinka – všichni do něj utekli. Bez rozmyslu, bez analýzy. Takže se není čemu divit, že se objevují důvody, proč to nebylo zas tak dobré rozhodnutí.
Spousta evropských firem běží na amerických cloudech a s prosazením GDPR a další evropské legislativy se začíná přicházet na to, že Evropa je plně závislá na USA a v případě mezikontinentálních problémů může být také dost nahraná.
Firmy vlastně nemají kontrolu nad tím, kde jsou jejich data uložena, a s příchodem americké legislativy se může stát, že k veškerým jejich datům bude mít americká vláda přístup.
Začalo tedy docházet k odklonu od XaaS a veřejného cloudu, které jsou poskytované mimoevropskými firmami, a nastala doba lokálních cloudů a hybridních řešení.
Poznámka: Ne, to, že jsou data uložena v evropském datovém centru, ještě nic neznamená. Jde o to, pod jakou jurisdikci spadá poskytovatel, který vaše data u sebe má.
Repatriace
A jako vždy jsou důvodem k odchodu i peníze. Hromadný úprk do veřejného cloudu některé firmy málem finančně zruinoval. Nerozhodovaly se totiž na základě analýzy potřeb, takže si vybraly řešení, které pro ně absolutně nebylo vhodné. Těžce na to doplatily. Doslova.
Repatriace ale není nutně o tom, že se vše z veřejného cloudu přesouvá na „železo“. Jde spíše o odchod od špatného rozhodnutí a přechod k optimalizaci. Dost často je nástrojem repatriace hybridní cloud.
Nejčastější chyby při výběru cloudu
Na jednu už jsme narazili a není to pouze výsada cloudu – neuvážené využití. To už je ale spíše hudba minulosti, protože cloud už dávno není blyštící se novinkou.
S analýzou ale souvisí i další chyby. Tou nejčastější je podcenění TCO (celkových nákladů na vlastnictví/provoz). Veřejné cloudy často firmy lákají na kredity zdarma. Jenže do ceny za prostředí je potřeba promítnout i aspekty, které na první dobrou cenovku nemají.
Často je následkem těchto kreditových kampaní vendor lock-in. Firma už pak nemůže odejít do jiného prostředí, protože závisí na proprietárních technologiích daného poskytovatele. Firma už si tedy nemůže vybrat tu cenově nejefektivnější cestu a dost často přeplácí, i když jinde by to šlo levněji při zachování kvality služby.
To je právě past těch cloudových služeb, které odstraňují CAPEX. Firmy odradí ty další kategorie, které nějaké investice potřebují. Nespočítají si ale, že v dlouhodobém horizontu je ta volba úplně jiná.
Další častou chybou je ignorování absence některých vlastností. Firmy si například vezmou zahraniční službu, ale už nezohlední, že nebudou mít podporu v češtině. Pokud je navíc centrum podpory outsourcované, může být někdy těžké se dorozumět vlivem silného přízvuku.
Další velkou chybou je ignorování požadavků evropské legislativy. Ta jde mnohem dál než GDPR. V posledních letech se objevila nařízení DGA, DORA nebo NIS2. Důraz na zabezpečení a odolnost roste, ale ne každá cloudová podmnožina je dokáže uspokojit.
Firmy také dost často nepřemýšlí o exit strategii. Při výběru cloudu je nutné si ověřit, jak jednoduchý by byl odchod z daného prostředí. Může se totiž stát, že prostředí, které je tak úžasně levné, bude tou nejdražší noční můrou při pokusu změnit poskytovatele nebo řešení.
Jako poslední zmíníme slepou víru v cloud. Některé firmy volí varianty cloudu, protože přece do cloudu musí všichni. Jenže to prostě není pravda. Navíc to říkají s tím, že všichni musí do veřejného cloudu. To už vůbec není pravda.
Každému výběru infrastruktury, systému nebo aplikace by měla předcházet důkladná analýza potřeb. Bez ní se skoro zaručeně můžete rozloučit s efektivitou a optimalizací nákladů.
Chyb je určitě mnohem víc, ale jak je vidět, dost často vyplývají z toho, že lidé nechápou, že cloud ukrývá spoustu možností a není označením pouze pro jedno řešení.
Jak tedy ke cloudu správně přistoupit?
Jako k nástroji, ne k cíli. A ještě k tomu k nástroji, který má mnoho podob, ale ne každá je tou správnou volbou. Každá firma si musí zvolit svou strategii na základě svých potřeb a pak najít cloud, který tomu bude svými vlastnostmi odpovídat. Když to uděláte naopak, nikdy to správný přístup nebude.
Nebojte se jako CXO do rozhodovacího procesu zapojit. Je to jediný způsob, jak můžete skutečně zvolit správně.
