Optimalizace skutečně potřebných IT zdrojů
Obsah
Asi už jste se s tím také setkali. Telefon je jedním ze základních nástrojů managementu a tím pádem se docela často stane, že zařízení odejde. Pak přichází čas vybrat nový a všechno do něj přetáhnout. Udělám zálohu, přenesu data i nastavení, funguju 1:1, jen v novém kabátu a na lepším systému.
Takto to funguje ve spoustě případů. Problém je, že v IT tomu tak není vždycky. A na to spousta firem naráží, když mění IT infrastrukturu. Udělají přenesení 1:1, co se týče velikosti výpočetního výkonu, a pak platí někdy i mnohonásobně víc, než by bylo potřeba.
Tento problém vychází ze základního nepochopení – fyzický server je na tom stejně, jako virtuální.
Technologický rozdíl mezi železem a cloudem
Pokud vaše firma provozuje své IT na fyzických serverech, pak víte, že mají určité výpočetní parametry. Díky procesorům, operační paměti a diskům může provádět operace, díky kterým vaše aplikace běží a vaše data jsou ukládána.
Matoucí je, že stejné parametry najdeme i ve virtuálním světě. Virtuální procesory, virtuální paměť, virtuální disky… jenže ne všechny součástky odpovídají přesně svým fyzickým protějškům. U procesorů totiž dochází k procesu dělení.
Čemu odpovídá virtuální procesor
Vím, že technologický slang je dost nepříjemná věc, a já se ho tu nyní chystám docela použít. Ale pro všechno je důvod – v tomto případě -> když pochopíte princip procesorů a jejich virtuálních variant, můžete optimalizovat náklady na IT. Lépe řečeno je zmenšit.
Abychom se ale k nákladům mohli dostat, musíme nejdřív pochopit vztah mezi 4 pojmy – procesor, jádro, vlákno a virtuální procesor.
Procesor (CPU)
Centrální jednotka, která koordinuje fungování celého serveru. Je to fyzická součástka zapojená do serveru, jejímž úkolem je řídit veškeré aktivity spojené i s pamětí a disky.
Jádro
Fyzická jednotka, která je zodpovědná za výpočty, které umožňují fungování firemních systémů a aplikací.
Vlákno
Virtuální součást jádra, která zodpovídá za individuální aktivity.
Virtuální procesor (vCPU)
Část jádra přidělená k virtuálnímu serveru.
V praxi narazíte na to, že procesor zajišťuje chod celého serveru. Když spustíte účetnictví, jádro se stará o jeho běh. Jednotlivé aktivity, které v účetním programu děláte – nová položka, úprava stávající položky – ty zajišťují jednotlivá vlákna.
Pokud chcete fyzický procesor přepočítat na virtuální procesor, není to 1:1.
Pokud máte server s jedním procesorem, který má 8 jader a 16 vláken, pak máte k dispozici 128 virtuálních CPU. To je hodně velký rozdíl.
Jak tedy naložit s náklady?
Tento jednoduchý výpočet nám ukázal, že pokud přecházíte z fyzického serveru do cloudu, je neekonomické vybrat si přesnou výpočetní kopii vašeho stávajícího stroje.
V takovém případě je nutné pracovat z druhé strany. Dát dohromady, jaké systémy používáte, jaké mají požadavky na výkon, jak často je používáte, běží stále nebo spíše zažívají výkyvy. Tento detailní seznam vám pomůže odhalit, kolik vlastně procesorů, pamětí a disků potřebujete.
Díky tomu pak můžete správně vybrat cloudovou službu a nadimenzovat ji tak, aby kopírovala skutečné potřeby vašich systémů.
Jak tedy dosáhnout na optimalizaci?
Seznam je velmi jednoduchý:
- Zrevidovat požadavky potřebných systémů a aplikací
- Zjistit způsob, jakým IT funguje (statické nebo dynamické)
- Vybrat vhodnou cloudovou službu
- Nastavit exit strategii
- Zajistit dobrý plán migrace
- Změnit IT infrastrukturu
K tomu všemu je ale potřeba vybrat takového partnera, který se dobře vyzná nejen ve fyzické i virtuální infrastruktuře, ale také vidí za data, která definují potřeby systémů. Schopnost vizualizace potenciálního řešení pomůže firmě najít skutečnou cestu k optimalizaci potřebných IT zdrojů.
